Na prvním sezení necháváme prostor především klientovi, aby nám umožnil pochopit, s čím přichází, co ho trápí a co potřebuje od nás. Probíráme také jeho představu o naší spolupráci a sdělujeme možnosti toho, co mu můžeme nabídnout. Pokoušíme se zůstat s klientem v kontaktu a naladit se na něj. Kromě mapování problému bývá také někdy již na prvním sezení čas zůstat u některých témat déle a podívat se na ně trochu hlouběji, aby klient mohl okusit, jak psychologická a terapeutická práce může vypadat a zda je to to, co hledá a chtěl by rozvíjet. Přístup volíme vždy podle individuálních potřeb klienta. Pokud se dohodneme na spolupráci, sdělíme základní pravidla a domluvíme si několik termínů dopředu.

S klienty pracujeme v různé délce v souladu s tím, jak se vzájemně dohodneme a dokud je spolupráce pro klienta prospěšná. Práce s jedinci může trvat krátkodobě po několik sezení vhodných pro ujasnění si své situace se zaměřením na konkrétní problém, přes střednědobou práci v dimenzi měsíců pro získání hlubšího pohledu do svého fungování až po dlouhodobou práci v řádu let, která přináší také hlubší osobnostní změny. Obvyklá frekvence setkání bývá 1x za 1-2 týdny.

Spolu s klientem se zaměřujeme na konkrétní, ohraničený problém v jeho současném životě. Hledáme nové možnosti řešení, praktické rady a doporučení, s pomocí kterých si klient bude moci svou situaci nově uspořádat a zvládat. Záměrem spolupráce může být i nácvik praktických dovedností v komunikaci, asertivitě, relaxaci apod. Poradenství obvykle netrvá déle než několik setkání.

Podpůrná psychoterapie se zaměřuje na emoční a psychickou stabilizaci klienta. Záměrem spolupráce bývá zejména sdílení situací, které jsou pro klienta neřešitelné, zatěžující a emočně vyčerpávající. Klient si může od svých starostí ulevit, sdílet je s terapeutem a dostává podporu pro své vyjádření. Podpůrná psychoterapie často vede klienta k ujasnění si své situace, svých zdrojů a možností a může se prolínat s poradenskou rovinou pomoci. Podobně jako poradenství obvykle netrvá déle než několik setkání.

Dlouhodobá psychoterapie je úroveň pomoci, při které terapeut pomáhá klientovi orientovat se hlouběji v sobě samém. Záměrem je hledání a zvědomování souvislostí současných obtíží klienta s jeho životními zkušenostmi z minulosti, často z dětských let. Terapeut klientovi pomáhá znovu otevřít problematické momenty z jeho minulosti, pomáhá mu uvědomit si a bezpečně prožít zasuté, problematické emoce a uvolnit tak více sil pro současný život.

Práce s párem je specifická v tom, že se zaměřuje především na vztah partnerů jako takový, nikoli tolik na jedince s jejich komplexní historií. Při párové práci terapeut pomáhá klientům přemostit vzájemná nedorozumění a komunikační fauly, zvědomit nároky a očekávání na partnera, které mnohdy stojí v pozadí neřešitelných partnerských neshod. Párová práce je rovněž vhodná pro dobré zakončení vztahů v rozchodové fázi, zejména jako prevence  přenášení si svých emočních zranění do nových vztahů nebo do péče o děti.

Co je to psychoterapie zaměřená na tělo?
(z anglického originálu Evropské asociace pro psychoterapii zaměřenou na tělo, European Association for Body-Psychotherapy, EABP, http://eabp.org/)

Psychoterapie zaměřená na tělo (v angl. originále Body-Psychotherapy) je směr psychoterapie, který má svou tradici, historii i soubor znalostí postavených na přesvědčivých teoretických základech. Mezi ně patří i explicitní teorie o vztahu mysli a těla, která řeší komplikované spolubytí jednoty těla a mysli, neboli tělesného, duševního a duchovního aspektu lidské existence. Základním předpokladem, z něhož psychoterapie zaměřená na tělo vychází, je to, že tělo odráží celost osoby. Tělo neznamená pouhou schránku (soma) oddělenou od mysli (psyché); obě složky jsou funkčními a interakčními aspekty lidské bytosti jako celku. Mnoho psychoterapeu­tických směrů se s tímto tématem potýká; psychoterapie zaměřená na tělo jej považuje za fundamentální.

V psychoterapii zaměřené na tělo se uplatňuje specifický terapeutický přístup, který zahrnuje techniky dotyku, pohybu a dýchání, i když nikoli bezpodmínečně. Na rozdíl od jiných medicínských technik, které též pracují s pohybem nebo dotykem, jde v psychoterapii zaměřené na tělo o proces spojování duševně-tělesných projevů sloužící k obnovení rytmického a harmonického charakteru základních životních aktivit, k prohloubení většího kontaktu se sebou, s druhými a se světem. Stejně jako u jiných psychoterapeu­tických směrů, i v psychoterapii zaměřené na tělo existuje mnoho různých a někdy dosti odlišných přístupů.

Psychoterapie zaměřená na tělo je také vědou, jež se vyvíjela během posledních 70 let na základě výsledků výzkumů v biologii, antropologii, etologii, neurofyziologii, neuropsychologii, vývojové psychologii, neonatologii a v perinatálních studiích; zároveň těžila i ze svých vlastních zkušeností a zjištění.

Psychoterapie zaměřená na tělo byla vědecky ověřena Evropskou asociací pro psychoterapii (The European Association for Psychotherapy, EAP) a mnohé modality uvnitř tohoto psychoterapeu­tického přístupu byly také vědecky ověřeny. Psychoterapie zaměřená na tělo je považována za směr patřící do hlavního proudu psychoterapie.

Vymezení práce psychoterapeuta zaměřeného na tělo (v angl. originále Body-Psychotherapist; odhlasováno a přijato na 3. kongresu EABP v Lindau, září 1991).

Psychoterapeut přímo či nepřímo pracuje s osobou jako základním ztělesněním mentálního, emočního, sociálního a duchovního života; při tom podporuje jak vnitřní seberegulační procesy, tak i přesné vnímání vnější reality.

Psychoterapeut svou prací umožňuje odcizeným aspektům osoby stát se vědomými, uznanými a integrovanými částmi bytostného já (self).

Aby usnadnil tento přechod od odcizeného k celostnímu, měl by psychoterapeut mít následující kvality:

1. Intuitivní povědomí (bdělost) o zdravém lidském vývoji a reflexivní porozumění tomuto vývoji
2. Znalosti odlišných vzorců nevyřešených konfliktů z dětství s jejich specifickými chronickými rozštěpeními v mysli a v těle.
3. Schopnost udržet konzistentní referenční rámec a diferencovanou citlivost k souvztažnos­ti mezi:
   1. znaky organizmu indikujícími vegetativní pohyb (flow), svalovou hyper- a hypotenzi, energetické bloky, energetickou integraci, pulzaci a fáze vzrůstajícího a přirozeného seberegulačního fungování, a
   2. fenomény psychodynamických procesů přenosu, protipřenosu, projekce, obranné regrese, kreativní regrese a různých druhů odporu.

Práce s tělem ve skupině se zaměřuje zejména na chronická napětí a omezení v různých oblastech těla, na zvyšování tělesného náboje a podporu jeho toku v těle, na zkoumání jiných tělesných držení s pomocí dechu a všímavosti. Pod vedením terapeuta si klienti zkouší zpomalit a prohloubit vnímání svého těla, prožívat a objevovat tělesnou rovinu jejich psychických obtíží. Skupinové prostředí přináší oproti individuální práci silnou podporu členů skupiny během vzájemného sdílení a spolupráce. Umožňuje zkusit si širší paletu postupů práce s tělem a to i ve dvojicích. Terapeut přináší různá cvičení jako nabídky a stará se o bezpečné prostředí ve skupině.

Biosyntéza znamená „integrace života“. Jde o moderní přístup v psychoterapii založený na celistvém spojení poznatků západní psychologie, učení W. Reicha o psychosomatických blocích, koncepce ego- analýzy. Čerpá z perinatální psychologie, embryologie a neurověd, je inspirována také východním učením o energetických drahách. Zakladateli jsou manželé David Boadella a Silvie Boadella. Oba žijí v současnosti ve švýcarském Heidenu, sídlu Mezinárodního institutu Biosyntézy. Základem biosyntézy je důraz na integraci tří základních životních procesů: pohybového či tělového, prožitkového či emočního a kognitivního či mentálního. Pohybový se projevuje svalovým napínáním a uvolňováním, mentální skrze vnímání, myšlenky a představy a emoční skrze pocity a jejich spojení s útrobními orgány.

Jak psychoterapie metodou biosyntézy probíhá?

V psychoterapeutické práci se kromě obvyklého rozhovoru užívá také práce s pohybem, dotekem, dechem, imaginací, někdy také sny, kreslením či tancem. Po uvolnění emočních či tělových bloků je důraz kladen na opětovné sladění základních životních procesů. Cílem je dosažení mentální a emoční rovnováhy, přiměřeného svalového napětí, vyváženosti a harmonie jak v těle, tak ve vztazích a širším životě. Základními hodnotami v terapeutickém procesu jsou kontakt a bezpečí. (citováno z www.biosynteza.cz)

Viz Odborné články.